Tanec je skrytý jazyk duše...

Říjen 2007

Pusinka

24. října 2007 v 19:13
Klikněte TADYYYY!

Hlasujte!

22. října 2007 v 18:41
Prosím hlasujte pro mě, stačí kliknout:
Btw jsem tam pod číslem 98. Dík


Fotky Jessicy

14. října 2007 v 18:23 Honey
Jessica Alba
Jessica Alba
Jessica Alba
Jessica Alba
Jessica Alba
Jessica Alba

Fotky Jenny

14. října 2007 v 18:13 Let's dance
Let’s Dance (Step up)
Let’s Dance (Step up)
Let’s Dance (Step up)
Let’s Dance (Step up)
Let’s Dance (Step up)
Jenna Dewan

Fotky Channinga

14. října 2007 v 18:10 Let's dance
Let’s Dance (Step up)
Let’s Dance (Step up)
Let’s Dance (Step up)
Let’s Dance (Step up)
Channing Tatum
Channing Tatum
Channing Tatum
Channing Tatum

Fotečky

14. října 2007 v 18:06 Let's dance
Let’s Dance (Step up)
Let’s Dance (Step up)
Let’s Dance (Step up)
Let’s Dance (Step up)
Let’s Dance (Step up)
Let’s Dance (Step up)
Let’s Dance (Step up)
Let’s Dance (Step up)

Channing Tatum

14. října 2007 v 18:03 Let's dance

herec

Datum narození: 26.04.1980 Místo narození: Cullman, Alabama, USA Znamení: Býk
Životopis: Průlomovým rokem Channinga Tatuma se stal rok 2006. Na začátku roku přišlo dobové drama A Guide to Recognizing Your Saints (2006, r. Dito Montiel), které bylo promítáno na Filmovém Festivalu Sundance a které přineslo Tatumovi bouřlivé ohlasy na jeho roli. V létě Tatum zazářil ve snímku Super náhradník (She's The Man, 2006, r. Andy Fickman) inspirovaném Shakespearovu Dvanáctou nocí.

Ve stejném roce ztvárnil postavu Tylera, tanečníka, který se kvůli potížím se zákonem dostane do Marylandské školy umění na veřejně prospěšné práce ve snímku Let's dance (režie Anne Fletcher)

Channing Tatum se narodil v Alabamě a vyrostl na Floridě. Ve 21 letech natočil svoji první reklamu s Brucem Weberem pro Vogue. Poté následovaly kampaně pro Abercrombie & Fitch, Nautica, Gap, Dolce & Gabbana, Emporio Armani a Aeropostale. Později zazářil v mezinárodní reklamě na Pepsi režírované Kinka Usherem. Jeho přirozené charisma a talentu v těchto reklamách mu přineslo pozornost mimo jiné i Hollywoodských producentů.

V roce 2004 se poprvé objevil v episodě televizního seriálu CSI: Miami. V roce 2005 si zahrál ve Spoušti (Havoc, r. Barbara Kopple) a pak v Coach Carter (r. Thomas Carter). Ten samý rok si ještě zahrál motorkářskou hvězdu Rowdyho Sparkse ve filmu Supercross (r. Steve Boyum) a také získal titulní roli v pilotním snímku The Prince (r. Gavin O'Connor).

Jenna Dewan

14. října 2007 v 17:59 Let's dance

herečka

Datum narození: 03.12.1980 Místo narození: Hartford, Connecticut, USA Znamení: Střelec Životopis:

Jenna Dewanová pochází z Hartfordu, Connecticut, a vyrůstala v Dallasu, Texas. Již v pěti letech začala s tancováním, studovala balet a moderní tanec. Jako teenager si tvrdě prosazovala svoji taneční kariéru, vyhrála několik školních přeborů a ocenění. Poté začala studovat na Univerzitě v Jižní Kalifornii, zatímco současně tančila v hudebních videoklipech s takovými umělci jakými jsou např. Mandy Mooerová a Tony Braxtonová.

Byla obsazena do videa Janet Jacsonové nazvaného Doesn't Really Matter a poté jí bylo nabídnuto turné s Janet, což ji donutilo opustit studia na univerzitě a věnovat se tanci profesionálně. Svůj filmový debut realizovala snímkem Waterborne (2005, r. Ben Rekhi) a poté si zahrála v hororovém filmu Tamara (2005, r. Jeremy Haft). Následující rok se objevila ve filmu Tančím, abych žil (Take the Lead, 2006, r. Liz Friedlander) s Antonio Banderasem a ve filmu Let's dance po boku Channinga Tatuma.

O filmu Let's dance

14. října 2007 v 17:54 Let's dance
Let’s Dance (Step up)
Motto: Každý si zaslouží šanci následovat své sny… ale někteří lidé mají jen jeden pokus.... Typ filmu: Drama Milostný :Rok výroby 2006 Hrají: Jenna Dewan , Channing Tatum Popis: Tyler Gage je rebel na špatné straně Baltimoru, který má však sen, že se jednoho dne odtud dostane. Nora je prvotřídní prima balerína, která navštěvuje v Baltimoru ultra-elitní Marylandskou školu umění, a jediná věc, která stojí v cestě její jasně zářivé budoucnosti, je najít skvělého tanečního partnera pro své vystoupení. Když se Tyler kvůli potížím se zákonem dostane do Marylandské školy umění na veřejně prospěšné Práce, je pro všechny jen drzým outsiderem. Jeho taneční nadání se však nezapře a Nora zjistí, že v tomto drsném klukovi je něco víc. Podaří se oběma realizovat své sny? A co láska? Nezkomplikuje jim životy?

Jessica Alba

14. října 2007 v 17:49 Honey
Jessica Alba

Jessica Alba

Herečka

Datum narození: 28.04.1981 Místo narození: Pomona, California, USA Znamení: Býk Životopis: Jessica Alba se plným jménem jmenuje Jessica Marie Alba. Když byla Jessica Alba malá, přestěhovali se s rodinou do Biloxi, ve státě Mississippi. O tři roky později se znovu přestěhovali do Del Rio v Texasu. Ale nakonec se usadili v Californii, když bylo Jessice 9 let. Již od svých 5 let snila, že se jednou stane herečkou. První lekci herectví měla ve svých 12 letech a o devět měsíců později podepsala smlouvu s agentem.

Filmovým debutem pro ni byla Hollywoodská komedie "Camp Nowhere" (1993). Jessica Alba měla smlouvu původně jen na krátkou dobu, ale smlouva se jí prodloužila jelikož jeden z hlavních herců odmítnul hrát. Právě její vlasy jí daly osobitou originalitu pro tuto roli. Po filmu "Camp Nowhere" se Jessica objevila ve dvou reklamách pro Nintendo a J.C Penny.

V roce 1994 se jí podařilo prorazit do televize v populárním komediálním seriálu "The Hidden World of Alex Mac". Ve stejnou dobu získala roli Maye v seriálu "Flipper", tento seriál se natáčel od roku 1995 do roku 1997. Díky úspěchu v tomto seriálu získala roli mladé Evy ve filmu "Venus Rising" a také roli Marie v seriálu "Chicago Hope".

Později v roce 1997 se objevila v "Dini Petty Show" (kanadská talk show), kde mluvila o své předchozí práci herečky. V roce 1998 se Jessica objevila v "Brooklyn South", jako Mellisa a o několik měsíců později si zahrála ve dvou epizodách seriálu "Beverly Hills 90210", jako Leanne. Také si zahrála v epizodě "Love Boat: The next Wave". Později si také zahrála ve filmu "P.U.N.K.S".Opravdově známou a slavnou se stala v roce 1999. Začala se objevovat v ohromném množství časopisů. Zahrála si vedlejší roli ve filmu Nepolíbená "Never Been Kissed", po bokuDrew Barrymore a Leelee Sobieski. O měsíc později dostala velkou roli v komediálním hororovém filmu Ruka zabiják "Idle Hands", kde pravá ruka hlavního hrdiny Devona Sawa, má vražedné úmysly a doslova touží po krvi. Po zveřejnění těchto dvou filmů obdržela roli Chloe ve filmu "Paranoid".

V roce 2000 byla vybrána na hlavní roli ve sci-fi filmu Temný anděl "Dark Angel" (produkce James Cameron a Charles H. Eglee). Televizní seriál Temný anděl je jeden z nejvíce sledovaných na Fox TV, se sledovaností v průměru 10,4 milionů diváků na jednu epizodu. O rok později se objevila v "Entertainment Teen Edition". Brzy poté nafotila snímky pro únorové číslo (2/2001) časopisu "People Magazine" s Michaelem Weatherlyem.

Od té doby se o ni zase začaly velice zajímat spousty časopisů. Navštívila spousty televizních show: "Rosie O'Donnell Show", "TRL", "Late Night" s Conanen O' Brianem a v "Daly Show" s Jon Stewart.Kromě toho v roce 2001 byla nominována na nejlepšího herce "People's Choice Awards". Dále byla také nominovaná na cenu Zlatý Glóbus. V květnu 2001 se Jessica Alba zasnoubila s Michaelem Weatherlyem, se kterým hrála ve filmu Temný anděl. Svůj významný herecký debut předvedla Jessica Alba ve snímku z roku 2003 - Honey (r. Bille Woodruff), kde si zahrála choreografku.

V roce 2005 si zahrála v akčním komiksu Fantastická čtyřka (The Fantastic Four, 2005, r. Tim Story) a v akčním filmu Into the Blue (2005, r. John Stockwell). Ve stejném roce se také objevila v roli Nancy Callahanové ve filmu režiséra Roberta Rodrigueze, Sin city-město hříchu a nová dnes miláček Sin City. Můžeme ji vidět ve dvou podobách. Jednou je jedenáctiletou holčičkou v obrovském nebezpečí, kterou hraje Makenzie Vega. A pak je půvabnou devatenáctiletou exotickou tanečnicí, která je jako světlo v temnotě města s telěm Jessicy Alby.Jessicu život a chování Nancy okamžitě zaujaly. Její příběh je nádherný a romantický. Nancy je v Sin City jedinou osobou, která je plná nadějí…

Fotky

14. října 2007 v 17:43 Honey
Honey (Honey)
Honey (Honey)
Honey (Honey)
Honey (Honey)
Honey (Honey)
Honey (Honey)
Honey (Honey)
Honey (Honey)
Honey (Honey)

O filmu

14. října 2007 v 17:40 Honey
Honey (Honey)
Motto: HONEY. Film o jednom velkém snu, nezlomné vůli a nekonečné lásce k tanci. Typ filmu: Drama Rok výroby: 2003 Hrají: Chidi Mokeme , Pete Edochie , Ramsey Nouah , Enebeli Elebuwa Popis: HONEY (Jessica Alba) tanečnice a choreografka, pracuje jako prodavačka v obchodě s hudebními CD, přivydělává si jako barmanka, ale ze všeho nejvíc touží stát se úspěšnou tanečnicí. Když konečně ve své branži uspěje, je to příliš krásný pocit na to, aby to byla pravda. A bohužel, není ... dokud se HONEY nesplní nový sen. Povzbuzována dětmi ze sousedství, přetékajícími optimismem, HONEY dostane novou šanci ukázat všem, co na tanečním parketu umí.

Graffiti

14. října 2007 v 12:08 Graffiti
Počátky graffiti se datuje koncem 60. let. Původy graffiti sahají až k počátkům historie člověka. Graffiti byly nalezeny na egyptských monumentech či na zdech v Pompei. Slovo Graffiti je množné číslo od italského slova "grafficar", což znamená kresby, škrábanice, nebo zprávy, které jsou malované na zeď.
V sedmdestátých letech bylo graffiti často používáno politickými aktivisty a hlavně gangy, které tak označovaly hranice svého teritoria. Nejvíce pomalovaných zdí a taggů bylo ve Philadelphii, odkud pochází mnoho známých writerů. Pensylvánie zas byla na konci šedesátých let rodištěm bombingu. Nejznámější writeři, kteří se v té době věnovali bombingu, byli CORNBREAD a COOL EARL, jejichž jména se objevily po celém městě. Není však prokázáno, že právě tento koncept měl vliv na scénu v New York City.
Kolébkou writingu jsou neworské čtvrti Bronx a Brooklyn. Writing vznikl z touhy proslavit své jméno za hranice rodného ghetta. Už v 60. letech nechávali ilegální sprejeři své monogramy - taggy - ve všech amerických velkoměstech. Nejznámější byl řecký teenager Demetrius, zvaný TAKI 183, který pracoval jako poštovní doručovatel.
Protože se neustále pohyboval na ulicích a v metru, nechával po sobě taggy. Na základě toho, že neobvyklé jméno s číslovkou se objevovalo na každém rohu, o něm v roce 1971 New York Times napsali článek. TAKI 183 se tak velmi proslavil a jeho taggy se stali impulsem pro vznik nového pouličního umění - GRAFFITI. Avšak jedni z prvních writerů byli JULIO 204, FRANK 207 a JOE 136. V Brooklynu pak působil známý Friendly Freddie.
Brzy se objevilo tolik nápisů, že writeři hledali způsob, jak na sebe upozornit. Snažili se tedy vytvořit tagg, který by byl jedinečný.
Mezi další známé writery NYC můžeme jmenovat SLY II, LEE 163d, PHASE 2 a TRACY 168. "The Subway", dráhy newyorského metra, se záhy staly hlavním terčem writerů. Styl je jeden z nejdůležitějších aspektů graffiti. Čím originálnější graffiti bylo, tím uznávanější byl daný writter či writing crew. Jedna z prvních respektovaných crew byla The ExVandals, The Independent Writers a Wanted. The Wanted byla založena Tracym 168 v roce 1972. Toto seskupení mělo již v 70. letech více jak 70 členů.
Dalšími známými writing crew byli the Magic, Inc., the Three Yard Boys, the Vanguards, the Ebony Dukes, the Writers Corner 188, The Bad Artists, the Mad Bombers, the Death Squad, the Mission Graffiti, the Rebels, the Wild Style, the Six Yard Boys, and the Crazy 5.
Gangy využívaly graffiti k vyznačení svého území. Nejčastěji se však nápisy a kresby objevovaly ve stanicích metra, na vlacích, autobusech a mostech.
Velký vliv na další vývoj umění graffiti měl newyorský writer Fred Brathwaite, známý jako Fab 5 Freddy, který založil crew FAB 5 a později byl osloven jako speaker-moderátor v pořadu MTV RAPS YO!
Další významná událost v historii graffiti byl článek v The Village Voice, ve kterém Fab 5 Freddy uvedl, že writeři musí být chápáni jako antisociální element, prostřednictvím graffiti pak vyjadřují svou osobnost a chápání světa, ve kterém žijí. Zejména pak jako první poukázal na to, že graffiti a rap music jsou elementy, které vycházejí z jedné kultury.
Inovace stylu a způsobu malování písmen došlo kolem roku 1974. New York City bylo ve finanční krizi, komunikace a podchody nebyly udržované, což mělo za následek pravděpodobně největší expanzi bombingu v historii města. Objevují se throw upy - rychle vytvořené kresby ztroze vybarvené z jednoduchým obrysem. V této době je mezi writery velká rivalita, vše graduje obrovskými nápisy na vlakových soupravách.
V roce 1979 Lee Quinones a známý Fab 5 Freddie otevřeli v Římě výstavu graffiti. Na začátku osmdesátých let se vývoj graffiti dramaticky zpomalil, což bylo způsobeno několika faktory, které přímo souviseli z životem na ulici.
Obchod s drogami, především s kokainem rostl, získat střelnou zbraň nebylo těžké. Klima v ulicích bylo napjaté. Zákony omezující prodej sprayů přitvrdili, krádeže rostly. Metropolitní dopravní síť uvolnila ze svého rozpočtu více finančních prostředků, které byly určené pro zamezení tvorby a celkovou likvidaci graffiti ve městě. Veřejné komunikace byly lépe hlídané. Velké množství graffiti, které byly vytvářeny několik dní, či týdnů, byly zničeny, což odradilo některé writery od jejich dalších aktivit.
Pro spoustu crews to byl však impuls nevzdát se a bojovat proti systému. Situace ve městě jednotlivé gangy více semkla dohromady, jeich reakce byly velmi agresivní. Gangy působily spíše teritoriálně. V této době to měl writer velmi těžké, protože pokud nebyl ozbrojený, hrozilo mu přepadení a vykradení dodávky s barvami. Brzy vznikaly konflikty mezi jednotlivými writerskými gangy.
Koncem 80. let zažívá graffiti totální úpadek. Soupravy metra byly vyřazeny, což mělo samozřejmě negativní dopad pro writery. Graffiti je považováno za vandalismus a dopravní infrastruktura s policií má vše pod kontrolou. Přesto někteří writeři jako GHOST, SENTO, CAVS a další se snaží udržet tranzit writing naživu.
STYLY GRAFFITI
Není jednoduché jednoznačně definovat všechny graffitové styly, které se vyvíjely po celém světě. Mezi ty nejznámnější patří:
TAG STYLE (TAGGING)
Writerův podpis vytvořený vlastním osobitým stylem, kterým se prezentuje na zdích a různých veřejných místech. Jde o nejstarší techniku graffiti. Legendou pak byl již zmíněný TAKI 183. Cílem je popularizovat writerovo jméno pokud možno tak, aby bylo viditelné téměř na každém místě. Ze začátku šlo čistě o pouhý podpis, který se příliš neodlišoval od ostatních. Avšak v dnešní době dokážeme identifikovat writera pouze na základě jeho tagu. Každý má svůj vlastní styl psaní jednotlivých písmen.
THROW-UP
Písmena mají svoje specifické rysy a styl. Význam Throw - upu je v zanechání jasně rozpoznatelného podpisu, který je malovaný.. Throw -up se často používá u bombingu. Proces malování by obvykle neměl trvat déle jak dvě minuty. Proces malování hlavních rysů throw-upu bývá často prováděn jedním tahem. Tvary písmen připomínají bubliny či mraky.
BLOCKBUSTER STYLE
je dalším krokem ve vývoji graffiti a způsobu malování tvarů písmen. Tento styl se vyznačuje poměrně snadně čtivými písmeny, které jsou kresleny v pravoúhlých či rovnostranných křivkách. Tento styl nenabízí mnoho alternativ pro modelování, a právě proto ho můžeme sledovat v téměř nezměněné formě až dodnes. V této době jde o velmi často používanou techniku, kterou můžeme spatřit na železničních vagónech a autech.
SIMPLE STYLE
je základní technika a první krok pro začínajícího writera. Vyznačuje se nekomplikovanými tvary písmen. Písmena jsou modelována odděleně, avšak měla by vykazovat rysy a jednotu stylu. Nevyskytují se zde žádné přídavné prvky. Vytvořit si vlastní osobitý styl malování písmen je základním předpokladem a schopností stát se uznávaným writerem. Simple style se často používá při podepsání crew či při psaní delšího textu.
WILD STYLE
lze charakterizovat za již náročnější techniku. Písmena mají komplikovanější podobu, míchají se mezi sebou v mnoha nezvyklých směrech, což se odvíjí od představivosti writera. Stejně jako v simple style, i zde jsou písmena kompaktní v jednom stylu. Semi wild style je velmi populární styl, protože není časově náročný a samotná kresba je vizuálně velmi efektní a čitelná. Díky tomu se tento styl stal velmi oblíbeným u hip hopové komunity. U wild stylu jsou písmena komplikovanější, sestavení linek je více chaotické, je zde více doplňujících prvků a ozdob, spojení písmen je důmyslnější a tedy méně čitelné. Graffiti ve stylu wild style je někdy složité dešifrovat i pro samotného writera.
COMPLEX STYLE
navazuje na wild style. Najdeme zde více ozdob, propojení, překrývání obrysů, zrcadlových efektů atd. Tento styl se vyznačuje větší svobodou způsobu malování písmen a nedodržování pravidel zachovávající abecedu.
3D STYLE
je naprosto odlišný styl. Neobjevují se zde žádné tradiční hlavní rysy a dělení mezi jednotlivými plochami je pomocí. Tato technika je velmi kontroverzní. Někteří writeři 3D považují za vrchol, jiní zase tvrdí, že ti kdo malují 3D nejsou writeři, ale umělci-malíři. Styl vznikl v Evropě v 90. letech, mezi nejznámější writery patří DELTA, DAIM, LOOMIT a NECK.
OWN STYLE
styl který se neřadí do tradiční hiearchie graffiti stylů. Do této skupiny se zařazují writeři, kteří se nebojí zařadit nové prvky do té doby nepoznané. Ačkoli někdy vypadá, že graffiti těchto writerů spadá pod určitý konkrétní styl, tyto kresby mají navíc osobité kouzlo, které lze rozpoznat na první pohled. Někdy můžeme mluvit i o tzv. Country style např. Švédsko nebo City style - např. Berlín, Paříž apod.
DALŠÍ VLIVY NA STYL
Kromě charakteristiky jednotlivých stylů je nutné uvést, že na utváření graffiti má velký vliv i technika provedení, geografické a regionální faktory a především cítění a základní rysy kreseb samotného writera.
Dominantní vliv na kvalitu graffiti je barva a její aplikace. Obrys vytváří prostranství uvnitř jednotlivých písmen, které pak jsou pak určeny pro barevné vychytávky, které jsou vytvořeny různými sprayovými technikami. Teprve až s barevnou výplní graffiti ožívá a dostává konkrétní vizuální efekt a náboj. Naučit se správně používat barvy a správně je aplikovat je proces, který trvá léta. Čekat tak dlouho však sebou nese vytoužený výsledek - unikát, individuální styl, který se ukazuje nejen ve stylu písma, ale i jeho náplni.
Počet písmen je také důležitý. Writerovo jméno se obvykle skládá ze tří až šesti písmen. Volba písmen má také svůj význam, navíc jednotlivá písmena by se neměla opakovat. Média, zejména pak televize či komiksy, také představivost jednotlivých writerů značně ovlivnily. Svůj vývoj zaznamenaly i graffiti na vlacích, zejména pak pohled na ně, když projížděly - tento fakt autory kreseb také zjevně ovlivnil.
Veký význam měly kresby na vlacích a v metrech, protože se tak o writerovi dozvědelo víc lidí. Díky tomu, že graffiti bylo možno vidět na frekventovaných místech ve velkoměstech, zejména na mostech, v budovách, na vlacích, začalo graffiti vzkvétat a ovlivňovat navzdory prudké reakci úřadů umělce po celém světě. Hip hopový fenomén pak byl strůjcem pro popularizaci a další vývoj graffiti.
Writeři měli již odpočátku problémy se zákony - ničení veřejných komunikací, budov a cizího majetku. Brzy tedy začaly vznikat organizované crew, které působily na přesně stanoveném území, měly svůj styl, vlastní cíle a ideály, společně tak vystupovaly proti politickému a ekonomickému systému v zemi.
Proces tvorby graffiti není náhodný, či postaven pouze na pouhé improvizaci. Vytvoření graffiti je náročný proces, který zahrnuje velké množství představivosti, plánování a úsilí. Nejprve je nutné vytvořit skicu. Pak se plánuje charakter a výběr barev. Dále writer vytváří na základě vzorku předběžný obrys, který následovně vybarví a ozdobí, pak se aplikují definitivní obrysy.
Graffiti můžeme také analyzovat podle elementů linek, barvy, a struktury.
Stejně tak jako rap, se writeři snaží vyjádřit prostřednictvím graffiti svoje city a svůj pohled na svět, kromě toho, že mají kresby funkci sdělovací, také jsou umisťovány v lokalitách, které jsou trnem v oku - staré budovy, špinavé zdi, chladné a jednotvárné prostředí podchodů či dopravních uzlů, mostů apod.
Dnes je již graffiti bráno jako zločin, který se velmi ostře trestá. Nejvíce jsou stíhání writeři, kteří používají techniku "bombing", jsou pomalovány budovy soudu, policie, úřady, školy, obchody, frekventovaná místa.
Slovní obraty
All city - v každé části města je writer označen svým jménem.
Biting - styl graffiti je napodobeninou jiného sprayera
Blackbooks - osobní kniha ze skicami, historie writerů, dokumentace stylu a jeho vývoje
Bombing - nezákonný, masivní rozšiřování jména
Burner - skvěle nastříkané graffiti
Cap - rozprašovací hlava u sprayů - má více obměn.
Characters - kresby figurek, postav v osobitém stylu
Crews - seskupení writerů, kteří společně malují, vzájemně se motivují a ovlivňují
Crossing - překrytí graffiti malbou jiného writera, což je způsobeno často na základě konfliktu, či zabrání atraktivní plochy v dané lokalitě
Fame - writer se snaží rozšířit své jméno, proslavit svůj styl
Wall of fame - plocha, kde má writer povoleno vytvořit své dílo, vznikají zde ty nekvalitnější umělecká díla

King - uznávaný writer se specifickou technikou a osobitým stylem.
Line - metro, specifické trasy metra.
Messages - kresby, které obsahují krátké oznámení
Murals - velkorozměrové malované zdi
Piece - velká kresba - obraz ve stylu nebo charakteru s označením data, podpisu a zprávy
Quick-Pieces - vychází ze Throw up techniky, čárkované, maximálně jednobarevné, avšak s pečlivě provedeným obrysem.
Style - cíl každého writera, mnohaletý proces, kdy se vyvíjí osobitý styl a způsob malování písmen
Throw-ups (T-ups) - maximálně se používají dvě barvy, bez nákladného designu, rychle a velkoplošně,
Toy - nezkušený writer s mizernou či žádnou technikou

Hip-hop music

14. října 2007 v 12:08 Hip-hop music
MCEENG (RAPPING)
Děti Bronxu, ghetta v srdci světové metropole New Yorku, se začátkem sedmdesátých let jako první nakazily virem hip hopu. Mladí New Yorčani tak dostávají prostřednictvím rapu jedinečnou příležitost, jak na sebe upozornit. Mají možnost vyjádřit svoje názory, protesty, pocity, prostředí, ve kterém žijí. Vytvořila se tak forma umění, která byla pro každého a velmi brzy se stala populární. Pamětníci tvrdí, že první náznaky rapu se objevily na různých mejdanech, když se rozmohla zábava recitovat a skandovat improvizované texty do funkových instumentálek rachotících z výkonných kazeťáků, které sloužily jako playback. Zrodili se tak první MCs. (MC je zkratka pro "Master of Ceremonies", což bylo označení osoby, která manipuluje s mikrofonem. Někdy se MC definuje také jako "Microphone Controller" nebo "Mic Checka").
V té době začala diskotéková hudba prodělávat řadu velmi zajímavých změn. Mnohé z nich spočívaly v novátorské manipulaci s nahraným materiálem, kterou prováděl nikoliv technik ve studiu, ale až ten, kdo na pódiu pouštěl desky - discjockey. Z pasivního pouštěče desek se stal aktivní tvůrce nové hudby, složené ze zvukových koláží skladeb různých autorů.
Vypadá to nezvykle, ale i mixážní pult se dvěma nebo více gramofony může být hudebním nástrojem. Je to zdroj zvuku, který lze snadno měnit - stačí obratné ruce, několik dobře zvolených singlů a pár nápadů. Fyzickou manipulací, ať už je to zpomalování, zrychlování, pouštění pozadu, rychlými střihy nebo neustálým opakování určitého motivu z jednoho nebo druhého gramofonu lze vytvořit přehršle elektronických zvuků nebo dokonce rytmických struktur, které dovedou pobavit obecenstvo a udržet ho v taneční náladě.
Rap vzniká na základě spolupráce discjockeye a rapperů. Zpočátku šlo spíše o improvizaci. V ulicích Bronxu se pořádaly i turnaje, kdo dokáže lépe a rychleji skandovat to, co mu slina přinese na jazyk. Zdrojem hudby se nestala kytara nebo podobný nástroj, ale kazetový magnetofon nebo rádio. To, k čemu bělošští avantgardisté docházeli po složitých umělecko-filozofických konstrukcích, objevil lidový umělec z Bronxu svým citem pro situaci. K vyjádřeni hudby se používají nové prostředky vydávající zvuky např. reproduktor na zádech, k dispozici jsou i různé barely od nafty, které lze různě ladit (steel-drums), minisyntezéry, dechové nástroje apod. Zvuk sice není tak dokonalý jako v koncertních halách, ale hudba působí upřímně, promlouvá "od lidí k lidem".
Jamajčan Clive Campbell známý jako Kool Herc se objevil na začátku 70. let v New Yorku a svými break beaty a toastingem výrazně ovlivnil počátky rap music v USA. Při takzvaných blockparties postupně předběhl všechny své protivníky pomocí gigantického ozvučovacího zařízení. Jako první tehdy začal přehrávat dvě stejné desky funku na dvou gramofonech - a break beat byl na světě. Herc pak občas ke svým kouskům přidal trochu rapu a spolu s Cokem La Rockem a Clarkem Kentem založil první hip hopovou skupinu světa - Hercloids. První interpreti začali na break beaty vymýšlet populární fráze, slangové slogany, což mělo velmi pozitivní vliv na atmosféru na parties. V této době ještě nemluvíme o "rapu", ale o mceeingu.
K dalšímu vývoji hip hopu přispěl v roce 1975 Afrika Bambaataa, člen nechvalně proslulého gangu Black Spades. V roce 1976 založil sestavu ZULU NATION, která si v New Yorku získala tisíce fanoušků. Cílem této skupiny bylo dostat gangy od drog k tanci a rapové hudbě.
Stejně jak Bob Marley vyzdvihoval reaggee, vyzdvihoval Afrika Bambaataa jako první hip hop. První mediálně známé rapové nahrávky byly "King Tim III (Personality Jock)," od Fatbacka Banda a "Rapper´s Delight", jímž se v roce 1979 proslavilo trio discjockeů Sugarhill Gang. Ti ještě užívali prvků blízkých Funkadelicu - společného vedení hlasů, funky rytmu se zdůrazněnou basovou kytarou atd. Zdá se, že Bronx si svůj rap objevil sám. Definitvně tak byla nastartována éra komerce. Grandmaster Flasch and Furious Five pak vydali kultovní skladby "White Line" a "The Message".
V osmdestátých letech patří rap mezi nejoblíbenější termíny světa populární hudby. Ohání se jím kdekdo - od avantgardistů až po usedlé hvězdy středního proudu. Stává se hlavním proudem amerického hudebního průmyslu. Jedna z prvních rapových kapel, které byly uvedeny v MTV, byla slavná RUN - DMC, která v roce 1986 vytvořila společně s Aerosmith hit "Walk this way".
První dívčí rapová kapela, která uvede svůj videoklip nas MTV je známá Salt ´n´ Pepa, v roce 1985 je to singl "The show stoppa" a "Push it" z roku 1987. Skupiny jako Public Enemy a Boogie Down Productions prezentují rap, který je zaměřen na politiku a sociální agendu. Koncem 80. let se stává velmi populárním gangsta rap, který se zaměřuje na vyjádření životního stylu, který je o drogách, násilí, rasismu a sexu ve velkoměstech USA. Nejznámnější je kapela N.W.A (Niggaz with attitude) - členy byli známí řappeři Ice Cube, Dr. Dre a Eazy E.
Významnou roli v osmdesátých letech sehrála nahrávací rapová gramofonová společnost DEF JAM, která objevila a proslavila takové hvězdy jako Public Enemy, RUN- DMC, L.L.Cool J, De la Soul, Beastie Boys a další.
V době, kdy se nahrávky Def Jam začaly prosazovat na trhu, rapu se zmocnila masmédia. Hip hop zažívá první úpadek, končí doba old school. Comeback zažívá hip hop ve středním proudu až v roce 1986, kdy Run-DMC předělává deset let starou skladbu "Walk this way". Je nastartována doba new school.
V roce 1988 byla udělena první Grammy v nové kategorii "Best Rap Performance", kterou získali DJ Jazzy Jeff & Fresh Prince. Téhož roku pak začíná pravidelný pořad na hudební stanici MTV s názvem Yo!MTV Raps.
Rapovat o násilí, životě v ghettech a rasové nesnášenlivosti, začíná být ohrané, na řadu se dostává nové téma marihuana. Crew jako Cypress Hill, House of Pain rozpoutají boj za legalizaci trávy. Drogy hrály u rapperů vždy velkou roli již od počátku vzniku rap music.
V této době začíná mít hip hopová kultura problémy se zákony a cenzurou. N.W.A. jsou pronásledováni úřady za píseň "Fuck the Police". Vzhledem k tomu, že tato píseň podněcuje násilí a neúctu k policii. Hlavními rapovými protagonisty, kteří ostře vystupují proti policii a rasismu jsou Ice T (píseň Cop Killer) a Ice Cube. V roce 1990 je pak skupina 2 Live Crew obviněna za to, že texty jejich songů jsou obscénní (tato skupina rapovala především o sexu).
V roce 1990 předává FBI Kongresu zprávu na téma "Rapová hudba a její vliv na národní bezpečnost". Cenzura pak má velký vliv na další vývoj hip hopové hudby, protože to pro nahrávací společnosti samozřejmě nese velké riziko. Na druhé straně se však právě díky těmto represím, svobodě projevu a agresivnímu postoji k politckému systému rappeři zviditelňují a jsou populárnější u mladých lidí, a to nejen u černošské populace.
V 90. letech přichází na scénu odnož hip hop music, kterou zejména prezentují M.C. Hammer , Vanilla Ice a německá formace Snap. Je to poprvé, kdy se hudební průmysl pokusil nabídnout rappera jako pozitivní idol. Nástup těchto interpretů měl velký význam především proto, že opět zvýraznili taneční složku hip hopu, která koncem 80. let již upadala. V této době jsou některé kapely ovlivněny jazzem. Nejznámnější jazzrapové nahrávky vydávají v roce 1993 Guru a britská skupina US3. Tento hudební styl dále podněcuje vznik trip hopu, např. Tricky či známá skupina Massive Attack, na rozdíl od politický rapu, byl gangsta rap nadále velmi populární: Geto Boys, Snoop Doggy Dogg, Tupac, Onyx později pak např. Wu Tang Clan.
Zhruba kolem roku 1995 přestává být hip hop vnímán jako specifický žánr a zařazuje se tak do hlavního rockpopového proudu. Tato situace přetrvává dodnes, kdy převládá hudba pop stars s rapovými vsuvkami známých hip hopových interpretů. Popový umělci často využívají prvky RnB a hip hopu, vzniká tak nový hudební, ale i taneční směr. např. (Puff Diddy, Nelly, Ja Rule, Jennifer Lopez, Britney Spears, Janet Jackson, Usher, Mya, Pink atd.)
Existuje velké množství hudebních rapových směrů, které se můžeme rozdělit podle specifických hledisek. Hudební hip hopovou scénu můžeme rozdělit do dvou větších proudů:
  • West Coast Rap
  • East Coast rap
Jde o rozdělení hip hopové hudby podle lokality - západní a východní pobřeží. Tyto dva proudy se lišily hudebně, west side vycházela více z funky, názory, texty songů, slang byly od hudby umělců a skupin z New Yorku odlišné. Často proti sobě ostře vystupovali.
Rapovou hudbu můžeme rozdělit v konkrétnější podobě do deseti základních podruhů:
1. Alternative rap
Hranice tohoto druhu rapu jsou neostré a jeho představitele nelze zařadit do specifického hudebního žánru. K mnoha různým stylům rapu připojují prvky soulu, reagge, jazzu nebo třeba metalu. Skupiny jako Arrested Development, The Fugees, The Roots nebo Digable Planets se pohybují v hlavním proudu. Jsou obdivovány velkým počtem fanoušku alternativního rocku a popu, stejně jako rapu.
2. Bass rap
Zrodil se na Floridě. Nejpopulárnější stále zůstává v jižní části Spojených států, ale své příznivce si již získává i v Evropě. Mezi nejznámější představitele patří 2 Live Crew nebo Quad City DJ's. Texty se zpravidla točí okolo sexu, bass rap produkuje i mnoho instrumentálních skladeb.
3. Crossover rap
Dalo by se říci, že je "nejkrotší" formou hip hopu. Je více popově zaměřený, méně konfliktní a má široké publikum. Umělci tohoto žánru často samplují oblíbené rockové skladby a přepracovávají je na velmi dobře prodávané singly. Běžná je také spolupráce s místními nerapujícími umělci. Mezi umělce crossover rap stylu patří například Puff Daddy, M.C. Hammer, Father MC nebo The Fresh Prince (Will Smith).
4. East Coast rap
Má silné kořeny v old school hip hop. Zatímco West Coast rap je spíše funkově zaměřeným stylem, tento se je více ovlivněn reggae a jazzem a váže se přímo na beaty.
5. West Coast rap
Jak již bylo řečeno, liší se od rapu východní části USA zaměřením na samplování oldschoolového funku nebo využití jeho zvuku. Přestože přední představitelé tohoto stylu díky násilnostem gangů zemřeli, je tento žánr nadále určitým pokračováním gangsta rapu a nadále oslavuje gangsterský způsob života.
6. G-funk
Hlavním představitelem byl gangsta rapper Dr. Dre se svým albem The Chronic. Hluboké basy, syntetický zvuk a ženské vokály v pozadí měli vliv na inspiraci dalších rapperů. G-funk se stal jedním z nejznámějších a nejpopulárnějších stylů devadesátých let.
7. Gangsta rap
Ostré, agresivní, pestré a pravdivé příběhy o městském způsobu života a zločinu. To je gangsta rap, který se vyvinul ke konci osmdesátých let jako odnož hardcore rapu. Je drsný a oponující jak ve zvuku, tak v textech a největších komerčních úspěchů dosáhl začátkem devadesátých let. Přes velmi tvrdou kritiku rappeři odmítli nechat tento způsob rapu "zemřít". Představiteli jsou například N.W.A., Ice-T nebo zmiňovaný Dr. Dre.
8. Hardcore rap
Přestože předcházel gangsta rapu a G- funku, využívá jejich vlivu a pokračuje v znovuoživování skrze rappery a fanoušky, kteří si oblíbili jeho tvrdé texty a drsný zvuk.
9. Jazz rap
Samotný název napovídá, že se jedná o styl ovlivněný jazzem. Tento druh rapu znamená veliký přínos pro oblast samplování, stejně jako napomáhá hip hopu v jeho sebeurčení a vývoji. Zařadit sem můžeme skupiny jako Tribe Called Quest, Jungle Brothers, The Roots, De La Soul nebo Digable Planets.
10. Underground rap
Skutečně vyhraněný styl, zahrnující prvky hardcoru, hip hopu a hardcore gangsta rapu. Vyznačuje se texty provokujícími a hudebně vynalézavými umělci, kteří se ze všech sil snažili, aby si zachovali svoji nezávislost a zůstali stranou hlavního proudu.

DJ's

14. října 2007 v 12:08 DJ's
Deejaying chápeme jako základní prostředek k vytvoření hip hopové hudby. DJ obsluhuje dva i více turntables, mixer a sampler. Hlavní techniky pak jsou cutting, scratching, punch phasing.
První DJs se objevili na Jamajce, kde používali tzv. basové přenosné zvukové systémy. V šedesátých letech se poprvé DJs vyjadřovali i mluveným slovem, kterým doprovázeli hudební nahrávku. V roce 1967 to byl opět jamajský DJ Kool Herc, který přinesl do nočního života velkoměsta novou vlnu a taneční kluby ovládl výrazný bas a provokativní slogany do pumpující reprodukované hudby. Na začátku byly dva gramofony, které DJ Kool Herc spojil s jednoduchým mixážním pultem (ten vymyslel Grandmaster Flash). Potom Herc položil na oba gramofony stejnou desku, spustil svůj oblíbený break a na něj jednoduše napojil break z druhé desky, který tak mohl libovolně opakovat. Tak se zrodil break beat. Cutting, backspinning a scratchiing DJové potom stále zdokonalovali. Později na scénu vstoupili MCs, kteří se brzy díky tvořivosti a charizmatu stali uznávanými akrobaty se slovy. DJové a MCs se spojili.
Další technika způsobu hraní, podílející se na vývoji hip hopové hudby byl tzv. "Scratching", který poprvé použil DJ Theodore. Spočívá v tom, že DJ velmi rychle a prudce otáčí s právě přehrávanou deskou, a to v okamžiku, kdy je snímající jehla v některé z jejích rýh. Snaží se tak vychytat konkrétní hudební sekvenci. K vývoji dj-ingu pak přispěl i Grandmaster Flasch, který byl považován za experta na "Punch phasing". Jde o způsob hraní, kdy DJ na jednom turntablu vystihne konkrétní breakový úsek, zatímco deska na druhém gramofonu stále hraje a nemusí přitom jít o dvě totožné nahrávky. Punch phasing je používán k zdůraznění rytmu a beatu. Flasch také používal beat box (human beat), zvuky vydávané pusou, rty a hrdlem. Beat box nejvíce proslavila crew Fat Boys. V dnešní době je pak nejznámější Rhazel pocházející ze seskupení The Roots.
Legendární DJ Larry Levan, který hrál více jak deset let v newyorském klubu Paradise Garage, pak disco a house music přivedl k masám a svou hudbou inspiruje DJe dodnes. V 80.letech se pak diskotéková scéna soustřeďuje zejména v Chicagu hlavně díky Frankiemu Knucklesovi, house zažívá expanzi. V 90. letech se pak generují z diskotékové scény nové taneční směry jako house, techno, trance a garage.

Old school dancing

14. října 2007 v 12:08 Old school dancing
Hlavními taneční styly, které zařazujeme do old school, jsou:
  • Up-rock (Rocking, Brooklynrock)
  • Locking
  • Elektric boogie
    • The Robots
    • Elektric Boogaloo style
  • Popping
  • B-boying (Breaking, Floor-rocking)
UP-ROCK (ROCKIN´)
UP-ROCK (Rockin´) vznikl v šedesátých letech v Brooklynu v New Yorku, tedy dříve než samotný b-boying. Nejznámějšími crew byly Dynasty Rockers a Incredible Rock . Největší osobností a průkopníkem Up-rocku byl Rubberband.
Up-rock byl inspirován i capoeirou, která vychází z podobného základu. Charakterizujeme ho jako bojový tanec, napodobující boj pouličních gangů, při kterém se tanečníci dostávají velmi blízko k sobě, ale nedotýkají se. Je velmi rychlý a vypadá jako souboj v kung fu. V tomto tanečním stylu se vítězem stává ten, kdo předvede lepší a rychlejší prvky. Nejde jen o souboj "jeden na jednoho", ale většinou je do "taneční bitky" zapojena celá crew. Vítězí ta crew, která přetancuje a dokáže předvést taneční prvky a kombinace, které předčí soupeře. Taneční souboje byly tak přesvědčivé, že mnozí majitelé klubů tento tanec vnímali jako skutečný boj. Faktem je, že tomu tak opravdu někdy bylo. Právě Up-rock byl pravděpodobně vůbec první formou breakingu a vzešlo z něj mnoho dalších tanečních pohybů.
LOCKIN´
V roce 1969 se mezi pouličními tanečníky proslavil street dancer jménem Don Campbell. Tento mladý černoch se stal známým díky tanci, kterému se začalo říkat "Campbellock" (vydal nahrávku nazvanou "Do the Campbellock"). Don Campbell použil hydraulické kontrolované pohyby, které kombinoval s prudkými nekontrolovanými pohyby tzv. tap-flash dance, spolu s přesnými zastaveními - "lock". Zatímco se tanečníci v ulicích Los Angeles snažili jeden druhého překonat složitějšími a dynamičtějšími výkony, bylo západní pobřeží USA nadále pod vlivem Kung-fu. Tím, čím byl Up-rock pro obyvatele New Yorku, stal se Locking a Elektric Boogie pro obyvatele LA. V roce 1973 dal Don Campbell dohromady celou skupinu "lockerů", vznikli The Lockers (Campbellock Dancers). Členy byli Penguin, Slim the Robot , Fluky Luke, "Campbellock jr." Pope, Toni Basil, později se k nim přidává i známý "Shabba-Doo" Quinones.
Don Campbell dokázal vytvořit tanec, který byl fyzickým ztělesněním tehdejší afroamerické funky kultury. Lockin´ prostřednictvím svých pohybů vyjadřoval svobodu a emoce, což odráželo tehdejší funkový taneční proud.
Někdy v té době objevila Campbella a jeho The Lockers známá televizní choreografka Toni Basil, která jim pomohla ke slávě. Ona sama byla neuvěřitelně dobrá tanečnice a brzy se locking naučila. Stala se členem The Lockers, pomohla jim rozvinout jejich taneční styl a dostat se do takových televizních pořadů jako např. "Saturday Night Live".
Locking se taktéž stal součástí široké diskotékové kultury a mnoho tanečníků rozšířilo své taneční dovednosti a umění o převzaté prvky breaku.
Popis stylu Lockin´
Lockin´ sloužil hlavně k pobavení přihlížejícího publika. Tento styl se dá nejlépe popsat jako hravý tanec s přehnanými gesty a zřetelnými nevšedními rychlými pohyby, prokládánými krátkými pauzami, které jsou pro tento styl charakteristické. Tanečník se snaží napodobovat běžné denní situace (např. dívání se na hodinky, upravování si klobouku nebo pohrávání si s kapesníkem). Je to funky tanec, který užívá kombinaci ukazování, protáčení zápěstí a tleskání, ale hlavně je to styl, který otevřel cestu hip hopu.
Jde o kombinaci několika volných tanečních pohybů, které se obvykle ukončují nějakým vtipným trikem, nebo zmrzlou dobou -"lock" v komických figurách. V rychlém sledu tanečních prvků se náhle tanečník zarazí v nějaké póze, jako kdyby zamrzl. Specifické pohyby vycházely z "krouživých" kreací horních, ale i dolních končetin. Svým způsobem se tanečník snaží napodobit klauna (pestrobarevné saténové košile s velkými límečky, velká čepice či klobouk, kšandy nebo vázanka, pruhované ponožky, dlouhé kraťase apod.), který baví diváky a tancem reaguje na jejich ohlas.
Electric boogie
Elektric boogie zahrnuje taneční styly, které se zprvu vyvíjely samostatně. Patří mezi ně The Robots, Popping, Elektric Boogaloo style a další méně významné styly, které dnes k Elektric Boogie řadíme. Svou roli sehrála i pantomima, jejichž některé kreace tanečníci boogie převzali (např. moonwalking - "chůze vzad", pupet - "loutka"). "Iron Man" (Albert Milton), předvedl v roce 1967 taneční vystoupení v televizní show Jaye Paytona. Předváděl kombinaci prvků Jamese Browna a pantomimy. Tehdy někdo vykřikl: "Man, that's one bad boog-a-loo". Termín "boog-a-loo" byl na světě.
Vystoupením "Iron Mana" byla ovlivněna spousta mladých tanečníků. V Oaklandu se kolem roku 1969 zformovaly taneční skupiny The Black Resurgents a The Black Messengers. Jejich tanec by se dal charakterizovat jako směs robotických pohybů a pantomimy. Elektric Boogie se stává populární, protože tanečníci se mohou lépe seberealizovat, vyjádřit osobitý styl, zařadit prvky, které jim jdou nejlépe. Variace těchto pohybů mají takřka neomezené možnosti a záleží pouze na představivosti tanečníka, co vytvoří za efekt, trik, či pózu, a jak moc bude originální. Existuje velká variabilita provedení jednotlivých prvků v závislosti na pohybově-tanečních předpokladech každého jedince. Rychlost jednotlivých pohybů je možné měnit v synchronizaci s údery v hudbě. Někteří tanečníci dokážou udělat dva až tři pohyby do jednoho beatu. Také můžeme každou taneční sekvenci zakončit freezem - zastavení v konkrétní taneční figuře.
Electric boogie bývá chápána i jako součást breakdancingu.
Komerční oblíbenost electric boogie pravděpodobně odstartoval kolem roku 1974 velmi mladý Michael Jackson, když k hitu "Dancing Machine" od The Jackson's Five předváděl pohyby robota.
1.THE ROBOTS
Taneční styl The Robots, je považován za první taneční formu, který determinoval vývoj elektric boogie v sedmdesátých letech. Pravděpodobně to byli roboti, objevující se počátkem 60. let v televizních pořadech typu "Lost in Space", kteří inspirovali černošské děti v Los Angeles, aby vynalezly tento druh tance. K rozvoji a propracování tohoto tance svým dílem přispěli mimové, přestože mnoho tanečníku jejich vliv opomíjí. Někdo se domnívá, že vliv pantomimy byl minimální, jiní tvrdí, že pamatují starý černobílý film, na němž Marcel Marceau předvádí "Moonwalk" (měsíční chůzi) nebo "Walking against the Wind" (chůzi proti větru). Jedním z prvních představitelů byl Charlie Robot, který se objevoval v amerických TV pořadech "Soul Train". V létě roku 1977 se ve vlastní show objevili Shields a Yarnell, dva velmi talentovaní mimové. Dělali svoji vlastní verzi Robota, kdy pohybovali pouze určitou části svého těla a přitom klouzali (gliding) po podlaze jako kdyby stáli na kolečkách. Tato show tehdy inspirovala mnoho mladých lidí, což mělo pozitivní dopad na další vývoj. Shieldsovo a Yarnellovo televizní vystoupení také velmi zapůsobilo na jiné čtyři mladé mimy. Utvořili jednu z prvních elektric boogie formací nazvanou Harlem Pop Lockers. Brzy měli velký úspěch, vystupovali v televizi, natočili i video pro německou MTV.
2. POPPIN´
Tento tanec pochází ze západního pobřeží USA (San Francisco, Oakland, San Jose, Fresno a Kalifornie). Popping můžeme rozdělit na několik odlišných stylů : waving (vlnění), hitting (kontrakce svalů), tickin' , animating, King Tut, bobbing, boogaloo, robot a mim. V USA se styly rozdělily také na west coast a east coast (západní a východní pobřeží). Západní styl je plynulejší a více kontrolovaný, zatímco na východě se zformoval v škubavé efekty tělem a celý taneční projev je vice trhaný a zasekávaný. Nicméně bylo to nakonec západní pobřeží, které zkombinovaním všech stylů plně rozvinulo tento taneční styl. Nejznámnější představitelé byli Lockatron Jon a Shabba-Doo. Shabba přinesl Popping do New Yorku, který byl podle mnohých považován za první formu hip hopu. V New Yorku místní tanečníci přidali vlny a hladké pohyby. Přibližně v této formě existuje dodnes.
3. ELEKTRIC BOOGALOO STYLE
Tento styl zahrnuje taneční prvky a konkrétní pohybové kreace, které předváděla legendární skupina Elektric Boogaloos. Pro tento styl je naprosto typická tzv. měsíční chůze (moonwalk).
Skupina vznikla kolem roku 1973 ve Fresnu, městečku, které leží severně od LA. Zakladateli byli Poppin' Pete a Shabba-Doo. Zpočátku byl tanec ovlivněn lockinem, stylem The Robots a uhlazenějšími a kontrolovanějšími pohyby pantomimy. Brzy však vytvořili spoustu originálních prvků. Namísto neustálých přechodů mezi uvolněním a kontrolou těla jako u lockingu nebo naprostou kontrolou (Robot), propouštěli energii skrze svá těla prostřednictvím třesení, škubání a zlomů v loktech, zápěstích, krku, bocích a vůbec celém těle. Electric Boogaloo se více přiblížilo pantomimě, ale přesto se tato napodobenina "živého drátu elektrického proudu" neobešla bez kontroly stylu The Robot.
Dříve než se dostalo do L.A., si Electric Boogaloo, které dnes známe jako Electric Boogie, získalo věhlas v San Francisku. Když zasáhlo Los Angeles, které bylo v té době hlavním městem televizní zábavy, bylo v TV pořadu "Soul Train" uvedeno jako nová forma tance a podnítilo oblíbenost těchto street dancových tanečních stylů. Poté se rozšířilo do New Yorku, podobně jako později breaking cestou opačnou (z New Yorku do Los Angeles).
Popis stylu Elektric Boogie
Tanečník elektric boogie vytváří iluzi "jako by byl pod proudem", či iluzi robota. Každý tanečník, který chce ovládat dokonale Elektric Boogie by měl ovládat čtyři základní techniky:
  • Waves ( vlny)
  • Poppin´
  • Robotika
  • Pantomima
WAVES (VLNY)
Základní technika, kterou doplňují ostatní. Podává iluzi neviditelné síly putující skrze naše tělo. Buď jde o plynulý pohyb, či postupné prolamování kloubů. Vlna se tak pohybuje rozfázovaně např. počínaje od zápěstí přes loket, rameno, druhé rameno, loket a zase končí pohybem zápěstí druhé ruky. Přidat se může i vlna trupem a vlna nohou. Tanečník tak může předvádět vlny hned v několika různých směrech i částech těla. Ti dokonalejší jsou schopni dělat vlny i v různých pózách - v leže, sedě, kleče, ale i v mostě atd. Kvalita provedení se odvíjí od správné koordinace a napojení jednotlivých pohybů. Na rozdíl od jiných tanečních prvků se jedná o velmi plynulý, fluidní pohyb. Vlna je protikladem energických a rytmických prvků.
POPPIN´
"pop" chápeme jako "zásek", který zakončuje konrolovaný či nekontrolovaný pohyb tanečníka. Charakterizujeme tak rytmické trhavé impulsy různých částí těla prováděné napínáním a strnutím svalů, které ukončují jednotlivé pohybové kreace. Impulsy jsou prováděny dvěma způsoby:
  • rychlým puštěním zvednutých ramen dolů společně s trhaným protipohybem v předloktí
  • ü rychlým zatnutím svalů - svalovou kontrakcí
Poppin´ je chápán jako forma umění, sestávající se z floating, ticking, wave movements a mimickery. Využívá pohyby, které připomínají animaci kreslených postav či robota. Dodnes je považován za samostatnou taneční formu.
ROBOT (ROBOTIKA)
Simulace pohybu robota, koordinovaná a kontrolovaná souhra pohybů, které vytvářejí iluzi humanoida, uměle vytvořeného člověka. Jedná se o přemisťování z jedné polohy do druhé stejnou rychlostí, zakončená zásekexm. Obvykle se pohybuje pouze jedna část těla, což vytváří dojem, že tanečník je pod kontrolou nějakého programu, který jej nutí systematicky provádět určité činnosti.Pro zdůraznění dokonalé fikce se používají zrcadlové brýle a stříbrná barva oblečení.
PANTOMIMA
Ovlivnila vývoj elektric boogie, přidává tanečnímu výkonu charakter a osobitost, umocňuje tak taneční vyjádření elektric boogie. Pantomima, v opravdové divadelní podobě, se poprvé představila ve starověkém Řecku, kde za pomocí propracovaných gest umělci předváděli výjevy z každodenního života. V průběhu středověku pokračovala pantomima v bavení společnosti a svého rozkvětu dosáhla v šestnáctém století v Itálii, ve formě Commedia dell'Arte. Roku 1576 přišla skupina Italů do Francie, kde se pantomima stala nesmírně oblíbenou a mnoho tradičních gest a figur. Za největšího světového mima všech dob je považován Marcel Marceau, který se narodil ve Strasbourgu ve Francii. Vytvořil svoji vlastní legendární postavu, známou jako "Bip", nosící vysoký klobouk z něhož trčí kytka a krátké sako.
Další techniky:
THE FLOATS - vznášet se, plout.
GLIDES (klouzat) - plynulý klouzavý pohyb dolních končetin, který vytváří zdání, že se pokoušíte někam jít, ačkoliv se ve skutečnosti pohybujete úplně jiným směrem.
Nejznámnějším prvkem je již zmiňovaná
Moonwalk (měsíční chůze)
Představuje chůzi vpřed, ale vlastně se v reálu pohybujete vzad. Tato technika byla vytvořena mimem Marcelem Marceau, který ji popsal jako chůzi proti silnému větru. Klouzáním po podlaze v kombinaci s postavením, kdy jedna dolní končetina je na špičce, vytváříme iluzi chůze na místě, či dozadu. Existují i obměny do strany nebo složitější trojsměrné a kruhové varianty. Tuto techniku již napodoboval James Brown.
THE SLOWMO
Prvek, který vytváří iluzi toho, že veškerý váš pohyb je jako zpomalený záznam nějaké akce, tak jak tomu například bývá při nejrůznějších sportovních přenosech.
KING TUT (EGYPŤAN)
Tento styl pronikl na ulice po vydání singlu Steva Martina "King tut" a předvedení tohoto druhu tance v "Saturday Night Live". Egypťan je vlastně sérií póz (velmi často dělaných pro efekt proti zdi). Pózy představují výjevy lidí zobrazených v egyptských pyramidách, které jsou v rámci vytvoření tanečního pohybu účelně propojeny. Ruce i nohy pracují jakoby automaticky odděleně, ale přitom synchronně s hudbou. Umisťování rukou probíhá tak, že rameno a předloktí svírají pravý úhel a sklopené dlaně směřují buď k tělu nebo na druhou stranu. Ruce se pak mohou v lokti otáčet nahoru a dolů, nebo lze otáčet jednou rukou okolo zápěstí. Každý pohyb je prováděn odděleně a s použitím ticku. Často také můžete vidět několik tanečníků stojících za sebou, každý s jinou polohou paží, takže to vypadá, jako kdyby člověk stojící vpředu měl mnoho rukou, které se mechanicky pohybují.
PUPET (LOUTKA)
Taneční prvek, který vytváří iluzi loutky, představuje trhavé kymácivé pohyby, často z kreací dvou tanečníků, vycházející z pantomimy. Jeden z dvojice představuje loutku a druhý jejího vodiče, který buď jakoby tahá za neviditelné provázky, anebo vede loutku přímo tahem či tlakem na jednotlivé části jejího těla přímo, čímž jí uděluje pohybové impulsy. Velice důležité je správné načasování a synchronizace pohybů obou aktérů této "loutkové hry".
WALLS (ZDI)
Soubor pohybů rovněž vycházejících z pantomimy. Tanečník se snaží vytvořit iluzi, ve které je jakoby uzavřen v bludišti skleněných stěn, ze kterých se chce dostat ven. Pomocí posouvání se a tápání po imaginárních skleněných stěnách hledá východ ven. Pohybuje se neustále jakoby podél zdí a vizuální efekt ztvárněný rukama na "skle" doplňuje i pohybem nohou. Tento styl patří k těm jednodušším, ale velice efektním. Pro jeho zvýraznění si tanečníci obvykle oblékají pár bílých rukavic, které jsou tradiční pomůckou mimů.
TICKIN´
"tick" znamená tikat, je jedním ze základních pohybů, horní i dolní končetiny vytvářejí trhaný pohyb napodobující pohyb sekundové ručičky hodin. Vytváří dojem, že části těla jsou od přírody mechanické, strojové. Pohyb začíná a končí otřesem, je prováděn tenzí jednotlivých svalů těla.

New school dancing

14. října 2007 v 12:07 New school dancing
New school je forma hip hopového tancování, která se vyvíjí na základě nových hudebních trendů v hip hopu. Tanečníci break dance se inspirovali break beaty, což byla poměrně velmi rychlá hudba. Hip hop music konce osmdesátých a v průběhu devadesátých let se však značně mění a dále vyvíjí, což přináší i nové formy hip hopového tancování. Byla počata éra new school dance.
Okolo roku 1986, v počátcích new school, byly prvky a pohyby velmi jednoduché. Kroky jako Wap, Running Man (snap), Rogger Rabbit nebo Robocop byly velmi oblíbené a byly přesně tím, co dokázal zvládnout každý. Nicméně je dnes new school mnohem vyvinutější a složitější. New style přichází ze všech stran, tanečníci si přizpůsobili popping nebo electric boogie a vytvořili si vlastní pohyby. Přebírají prvky z bojových umění, reggae, lockingu apod. Protože však rappeři dnes tanečníky moc nevyužívají, je poměrně těžké někde tento nový způsob tance zahlédnout.
Jedním z nejlepších míst, kde lze new school hip hop zahlédnout, je New York City. Tanečníci se scházejí na party zvané Mecca. Velkých rozměrů dosáhla new school také v Japonsku, kde se koná řada soutěží.
Přestože je i v new school potřeba obratnost a zručnost, není tato forma tance o tom, co může tanečník udělat, ale o tom, co může udělat do hudby, rytmu. Je tak bližší pojetí footworků v breakingu. New school je více o individualitě, jedinečnosti a charakteristice tanečníka.Vývoj new school hip hop dance byl snad nejvíce ovlivněn New Jack Swing Music.
Hip hop dance převzal i některé pohyby electric boogie a break dance. Převážně však jde o krokové variace. B-boying však žije dál. Break dance je dnes velmi populární i v Evropě. Ve Francii a v Německu působí řada světově známých a uznávaných crew. (např. Vagabonds a Wanted z Francie, Flying Steps z Německa). Ale například i v Rusku zažívá hip hop v poslední době expanzi. Obrovský rozmach b-boyingu je dnes v Japonsku a Korei. Hip hopová taneční kultura se v těchto asijských státech vyvíjí již od doby uvedení snímku "Flashdance", představenému veřejnosti v roce 1983. Po uvedení tohoto snímku následovaly další jako "Wild style", "Beat street", "Breakin" a "Breakin 2". Kromě těchto filmů bylo do Japonska pozváno i několik slavných skupin z Ameriky, které svými ukázkami inspirovaly mnoho japonských tanečníků. V posledních letech jsou japonské i korejské crew velmi úspěšné na světově uznávaných battlech např. na "Radiotronu" v USA nebo na akci "Battle Of The Year" v Německu.
Vedle vývoje old schoolových tanečních stylů předvádějí v průběhu devadesátých let tanečníci v klubech množství nových triků, záklesků, tanečních kroků a figur, které nejsou jednoznačně stylově určeny.
NEW JACK SWING
Rozmach tohoto tanečního stylu se datuje kolem roku 1989 a 1990. Největší vliv na vývoj tohoto tance měly taneční videoklipy Bobby Browna, Bell biv Devoe, Heavy D a zejména M.C. Hammera. Spousta mladých tanečníků z celého světa se pak pokoušela tyto hvězdy napodobovat a vymýšlet si nové kreace a kroky této nové formy tance. Objevily se první tanečně laděné TV show, jako např. v roce 1989 "Dada LMD" či "Dance, dance, dance".
Brzy se pak v národní TV v USA objevil street dancový pořad "Dance Koshien", určený pro středoškoláky. Tento pořad velmi ovlivnil spoustu mladých lidí, kteří se začali tanci aktivně věnovat.
BE BOP
Jde o taneční styl, který má své počátky v Japonsku a dnes je velmi populární např. i ve Velké Británii. Jde o tanec, který vychází z acid jazzu a jazz rapové hudby. Taneční styl je podobný swingu, přičemž však je ovlivněn hip hopovými tanečními technikami. Tanec vychází z práce dolních končetin, přičemž kroky jsou velmi rychlé. Be bop byl v Japonsku představen londýnskou skupinou Brothers in Jazz. Velký vliv na vývoj Be bopu v Japonsku v 90. letech měla skupina Megamix.
HOUSE DANCE
Kolem roku 1992 se začala rozvíjet další forma pouličního tancování street dance - House dance. Videklip "Gypsy woman" od Crystal Waters je považován za první impuls nástupu housových tanečníků.

Jeden z nejlepších tanečníků byl Ejoe Willson z New Yorku. Zatímco hip hop spíše poslouchala afroamerická populace, house music byla pro všechny. Vznikla spousta klubů. Hispánci, kteří tancovali salsu a milenge, Afričané, Brazilci, kteří provozovali capoeiru, b-boys, jazz dancers, stepaři, ti všichni stáli u zrodu house dance v New Yorku. Narozdíl od hip hopových tanečníků, kteří spíše využívají beatu a zaměřují se spíše na práci nohou, house dancers více používají pohyb horní části těla, který je determinován hudbou a je volnější. Nejpopulárnější housové kluby v New Yorku jsou Sound Factory Bar a Wednesday.

House dance na rozdíl od poppinu, lockinu a b-boyingu nelze jednoznačně determinovat. Vyvíjí se v klubech ze dne na den, vychází z kreativity a stylu jednotlivých tanečníků.

Životopis

14. října 2007 v 12:07 Sofia Boutella

Sofia Boutella

Sofia Boutella:
tanečnice


Datum narození:
06.04.1982
Místo narození: Alžírsko
Znamení: beran
Boutella je francouzska alžířského původu. Její taťulda, je stejně jako ona, skvělý choreograf a skladatel. Sofi začala tancovat už jako hodně malá.... začala s klasickým tancem, jako je balet, a když jí bylo 10 let, tak se přestěhovala s rodinou do Francie, kde vyhrála prestižní taneční soutěž. V 17 letech začala studovat sportovní školu a dala se dohromady se slavnou choreografkou Bianca Li. Hrála v několika filmech (např. Le Défi - Horečka pařížských ulic) a tancovala se skupinou Vagabon. Nyní ji určitě všichni známe z televizních reklam na Nike a z celosvětové kampaně na taneční kolekci. Spolupracuje se známým tanečníkem a choreografem Jamie Kingem, který vymyslel několik nových tanečních stylů (Nike Rockstar Workout Hip Hop a Nike Rockstar Workout Bollywood). Určitě jste ji zmerčili i v několika klipech s Madonnou (Například Sorry a Hung up)...